Jmenuji se Monika Chovancová a bydlím v Odrách, nedaleko Ostravy. Chodím na střední školu jménem EDUCA, na obor ekonomika a podnikání se zaměřením na umění a reklami. Jako malá holka jsem si přála koně, ale samozřejmě, že to nebylo možné. Sice rodinný dům  jsme měli, zahradu, ale prostě kuň je trochu jiné velikosti. Doma jsme měli v té době 10ti letého ovčáka jménem Sorbon. Sorbonek poslouchal jen taťku a z nás měl takovou tu „srandu“  tahaní za rukávy, oblizování obličeje až nevím kam. Prostě pes jak má být! Na základní škole mě měla jako třídní Jiřinka Máčková (strnadová) a kámoška Sarča doma měla pejska, křížence, který vypadal jako malá sheltie. 

A tak jsme se jednou přišly na cvičák. Já a segra Ada jsme šly bez  psů a byly jsme takový ten doprovod. Sarča tam začala cvičit a my jsme se  tam chodily dívat a pomáhat. Jiřinka doma měla smečku těch malých, chlupatých kuliček, které pořád škemraly o jídlo a mě se tak strašně líbily, že jsem ji okamžitě chtěla domů. Nic jsem v té době nevěděla o Agility o výstavách a všeho ostatního. Prostě sem se zamilovala do sheltie. Po 5-6 letech přemlouvání a prosení o vlastní psa nám naši nakonec psa  dovolili. Na jaro 2008 jsme si každá mohla vybrat svého pejska. Mezi tím nám umřel Sorbonek, byl už  starý a nemohl chodit na zadní nohy, dožil se 15ti let. Byl opravdu jedinečný pes, na kterého  nikdy nezapomeneme a byl to člen naší rodiny. Všichni jsme ho oplakali. Ada původně taky chtěla sheltii, ale zároveň se jí líbily taky BOC. Nechtěla malého psa ale takového středního, hyperaktivního a mazlivého což BOC všechno splňovala. Tak si vybrala naši Mayenku z Near Future. A já? Ja jsem zůstala i po těch letech věrná sheltiím. Znala jsem snad všechny chovatelské stanice a věděla jsem o všech  štěňátkách. Ale aby  to nebylo zas tak jednoduché, tak si tatínek vymyslel  že musí být černobíle  barvy s celým límečkem. A zrovna v té době žádná  taková  nebyla. Ale ja  jsem se stejně dívala jen po tricolorních a  přesvědčovala jsem ho, že chci  takovou barvu. Nakonec jsem našla  v jednom inzerátu fenku tricolorní  barvy, s celím  límečkem. Už měly 2  týdny, očka otevřené tak jsem moc  nedoufala že bude volná, ale přece  štěstí  se na mě usmálo a já po „100“  napsaných e-mailu, jsem si domů 4.4 2008  přivezla  sheltii jménem  Biggi.  Bigginka je ze slovenska kousek od  Nitranského Pravna s malé  chovatelské stanice jménem Malá  Magura. Ted už tomu budou čtyři roky co  jsou holky s  náma a přijde nám, že  tu s nama žijou snad celý život. Rodiče  je nadevše milují a rozmazlují  jak to  jen jde. Krásně se navzájem doplňují a  jsou to opravdu bezvadné kamošky.  

Máme i chovatelskou stanici jménem  ODERSKÉ VRCHY. Určitě budeme plánovat po holkách štěňátka :-)